Wellness v pomáhajících profesích: osobní a profesní rozvoj patří k sobě

Co potřebuje člověk, aby mohl dobře pracovat s lidmi? Odborné znalosti a praktické dovednosti jsou důležitou součástí odpovědi. Při pomáhání však vstupuje do hry také to, jak rozumíme sami sobě, jak komunikujeme a jaký vztah máme k druhým. Právě propojení osobního a profesního rozvoje mě přivedlo k diplomové práci Koncept wellness jako nástroj rozvoje lidských zdrojů, kterou jsem napsala v roce 2013.

Zajímalo mě, co může wellness nabídnout lidem v pomáhajících profesích. Opírala jsem se především o Johna Travise, který své pojetí wellness využíval také při vzdělávání těchto pracovníků. Jeho přístup otevíral otázky přesahující zdravý jídelníček nebo pravidelný pohyb: jak člověk prožívá svůj život, jak se vztahuje k sobě a jak vstupuje do vztahů s ostatními.

Člověk je víc než soubor dovedností

Ve vzdělávání běžně rozdělujeme to, co má člověk rozvíjet, na znalosti, dovednosti a postoje. Podobně rozlišujeme tělesnou, psychickou, sociální a spirituální složku zdraví. Takové členění pomáhá v orientaci, ale v životě tyto oblasti působí společně.

V diplomové práci jsem proto vycházela z myšlenky, že člověka nelze chápat pouze jako nositele pracovních schopností. Stejně jako dodržování zdravotních doporučení samo o sobě nezaručuje spokojený život, ani množství absolvovaných seminářů nezaručuje kvalitní práci s lidmi. Důležité je také propojení toho, co víme, s tím, jak jednáme a žijeme.

Osobní a profesní rozvoj se v pomáhajících profesích vzájemně ovlivňují. Přijetí sebe sama, respekt k druhým a schopnost komunikovat mají význam doma i v práci. Travis v této souvislosti zdůrazňoval vnitřní integritu člověka: soulad, který přesahuje ovládnutí jednotlivých technik.

Od držitele pravdy k partnerovi

Jednou z myšlenek, které mě v Travisově práci zaujaly, byla proměna role pomáhajícího odborníka. V jeho vzdělávacích programech se účastníci učili posouvat od pozice dominantního držitele pravdy ke spolupráci a partnerství.

Odborník v tomto pojetí přináší informace a dovednosti, ale současně pomáhá druhému člověku lépe poznávat vlastní život. Podporuje jeho uvědomování, komunikaci a zkoumání možností. Součástí práce je prostor, ve kterém může člověk nové možnosti také vyzkoušet.

Podpora wellness tak zahrnuje spolupráci s člověkem na jeho vlastní cestě. Znalosti odborníka se potkávají se zkušeností toho, komu pomáhá. Tento přístup má význam i pro pomáhajícího pracovníka: vlastní osobní rozvoj mu může pomáhat lépe rozumět procesu, kterým procházejí jeho klienti.

Kvalitní život jako hlavní cíl

Wellness se ve firemním prostředí často spojuje se zdravím zaměstnanců, prevencí nemocí a produktivitou. V diplomce jsem upozorňovala, že tyto cíle zachycují jen část jeho významu. V širším pojetí wellness jde především o podporu kvalitního a naplněného života.

To je podstatné také u pomáhajících profesí. Člověk má vlastní potřeby a jeho život zahrnuje více než výkon povolání. Péče o sebe, vztahy nebo smysluplné aktivity mají hodnotu pro něj samotného. Příznivý dopad na práci může být dalším přínosem.

Práce se proto věnovala také vyhoření a možnostem vlastní podpory. Zmiňovala respekt k vlastním prožitkům a emocím, nepřehlížení potřeb, seberealizaci mimo profesní obor a pravidelnou kvalifikovanou supervizi. Pomáhání může být náročné a vyčerpávající, ale také obohacující. Otázka, jak se daří tomu, kdo pomáhá, si zaslouží pozornost.

Wellness dává rozvoji souvislosti

Přínos wellness jsem viděla také v tom, že propojuje jednotlivé rozvojové aktivity. Člověk si může ujasnit, proč určitou dovednost rozvíjí, jaký má pro něj význam a jak souvisí s dalšími oblastmi života.

Například komunikace se tak stává součástí širšího zkoumání vztahů a vlastního způsobu jednání. Pohyb můžeme vztáhnout k tomu, jak žijeme a co potřebujeme. Takový rámec pomáhá člověku volit vlastní priority a vědoměji řídit svůj rozvoj.

Sama jsem přitom poznávala, že porozumění konceptu a jeho žití jsou dvě různé zkušenosti. O této cestě píšu v článku Hledání wellness po celém světě.

Od zkušenosti k učení

Výstupem diplomové práce byl návrh třídenního kurzu pro pracovníky pomáhajících profesí. Vycházel ze zkušenostně reflektivního učení: účastníci měli prostřednictvím aktivit a společného promýšlení vztahovat wellness k vlastnímu životu.

Důležitou roli hrála malá skupina, sdílení různých pohledů a reflexe. Právě pojmenování a promýšlení prožitého mělo účastníkům pomoci rozpoznat, co mohou využít v každodennosti. S pomocí Wellness Inventory měli také zkoumat jednotlivé oblasti svého života a podle vlastních priorit spoluvytvářet témata navazujícího vzdělávání.

Šlo o návrh programu, nikoli o výzkum jeho účinnosti. Zachycoval však směr, který mě provázel dál: vzdělávání propojující odborné poznání s osobní zkušeností a spoluprací.

Myšlenka, ze které vyrůstal institut

Podpora lidí, kteří mohou wellness přenášet do své práce, byla později jedním z důvodů vzniku Českého wellness institutu. Záměr získal podobu prostoru pro setkávání, vzdělávání a spolupráci napříč profesemi. Jeho začátky zachycuje článek Wellness 2019: Zase jsme o krok dál.

K původní myšlence se vracím dodnes: při přípravě lidí na pomáhající práci potřebujeme věnovat pozornost také jejich vlastnímu životu. Podporovat sebepoznání, komunikaci a schopnost spolupracovat, stejně jako odborné dovednosti.

Jaký prostor pro vlastní osobní rozvoj vám nabídla vaše profesní příprava? A co z něj využíváte při práci s lidmi?

Článek vychází z diplomové práce Jany Staré: Koncept wellness jako nástroj rozvoje lidských zdrojů (Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, 2013).