Dobrý hospodář Adam Smith – chodil by do wellness centra?

Ekonomika zaplňuje naši každodenní mysl víc, než si možná uvědomujeme – nejen jako téma večerních zpráv, ale i jako vnitřní napětí v těle, v rozhodování, co si můžeme dovolit, a v tichém stresu, který s sebou přináší každodenní rozhodování.

V tom všem nás někdy napadne: Jak vypadá dobrý život? Jak vypadá moudré hospodaření – se zdroji, ale i se sebou, s časem, s energií? A co by na to asi řekl Adam Smith, slavný ekonom a filozof, který stál u zrodu moderního tržního myšlení?

A šel by – kdyby žil dnes – do wellness centra?

Adam Smith: nejen ekonom, ale i morální filozof

Většina lidí zná Adama Smithe jako autora knihy Bohatství národů (1776), kde popisuje principy volného trhu, dělby práce a slavnou „neviditelnou ruku trhu“. Méně známé ale je, že jeho první a pro něj osobně zásadnější dílo se jmenovalo Teorie mravního citu (1759) – a bylo o lidské morálce, empatii, důstojnosti a spravedlnosti.

Smith zde říká, že lidé nejsou vedeni jen sobeckostí, ale především schopností vcítit se do druhých. Tato „sympatie“ je základem morálního rozhodování. A ten, kdo v sobě rozvíjí vnitřního nestranného pozorovatele – tedy morální kompas – se postupně stává ctnostným, vyrovnaným a důvěryhodným členem společnosti. Tím, čemu bychom dnes mohli říkat… dobrý hospodář.

Wellness jako filozofie, ne jen víkendový únik

A teď si představme, že tento dobrý hospodář má volné odpoledne. Půjde do vířivky? Na masáž? Do wellness hotelu?

Pokud chápeme wellness jako dnešní mainstream – tedy jako luxusní únik z přetížené reality, doplněný o aroma olejíčky a brunch – možná by Smith jen kroutil hlavou. Ale pokud bychom mu představili wellness v jeho původním smyslu – jako celostní rozvoj člověka zakotvený v hodnotách, rovnováze a vztazích, možná by se sám usmál.

Protože wellness, tak jak vzniklo v 70. letech jako filozofický proud, se velmi podobá tomu, co Smith popisoval jako pěstování ctnosti, sebereflexe a péče o celek.

Redukce smyslu: Smith a wellness mají společný osud

Obě tyto oblasti – ekonomie i wellness – dnes nesou jeden společný kulturní osud:

Byly zredukovány na spotřební zboží.

Adam Smith, původně morální filozof a hluboký myslitel o spravedlnosti, důvěře a ctnosti, je dnes vnímán hlavně jako obhájce volného trhu bez ohledu na důsledky. Jeho propracovaná etická teorie zůstává ve stínu karikatury „neviditelné ruky“, jako by svět věřil, že trh vše vyřeší sám – i bez lidské odpovědnosti.

Podobně wellness, původně celostní filozofie života zaměřená na rovnováhu, smysl a aktivní péči o tělo, duši i vztahy, se dnes často zužuje na představu víkendové pohody – masáž, sauna, snídaně do postele. Péče o sebe je chápaná jako krátkodobý únik, ne jako dlouhodobý vztah k životu.

A tak se z trhu jako nástroje společenské důvěry stala soutěž o vítězství. Z wellnessu jako cesty k celistvosti se stal krátkodobý produkt.

Z etiky – kalkul.

Z péče – služba.

Zůstává otázka: Co se ztratilo cestou? A můžeme se k tomu vrátit?

Co má Adam Smith společného s celostním wellness?

Víc, než se na první pohled zdá. Oba přístupy – morální filozofie i wellness – stojí na podobných principech:

• Vnímání druhých – schopnost nahlížet svět z jejich perspektivy

• Nestranný pozorovatel – vědomé vnitřní vedení, ne impulsivní rozhodování

• Rovnováha – mezi sebou a druhými, mezi tělem a myslí, mezi ziskem a smyslem

• Ctnosti – rozvaha, spravedlnost, soucit, úcta

A právě v těchto hodnotách je možné najít i odpověď na otázku, jak wellness může být něčím víc než víkendem v hotelu.

Závěr: Empatie jako brána k hlubšímu životu

Adam Smith věděl, že schopnost vnímat svět očima druhých je základem morálky i společnosti. A právě tady může wellness – pokud se k němu vrátíme v jeho hlubším pojetí – nabídnout něco zásadního.

Ve chvíli, kdy se ztišíme, zpomalíme, věnujeme pozornost tělu, dechu, doteku, rytmu, začínáme se znovu otevírat vnímání. A to vnímání není jen smyslové, ale i etické. Skrze péči o sebe se rozvíjí citlivost vůči ostatním, světu i sobě navzájem.

A tak možná ano – dobrý hospodář Adam Smith by do wellness centra šel.

Ne kvůli luxusu. Ale kvůli vnitřnímu růstu, soucitu a rovnováze, kterou by v tichu, v přírodě nebo v kruhu sdílení mohl objevit a dosytit.