RWR # 823 -- Lze wellness měřit? A proč by to možná ani nemělo jít

Původní přebal Donovy knihy.

Don Ardell mě nedávno požádal, abych si přečetla jednu z 52 esejí, které budou součástí jeho nové knihy. Ta vyjde v roce 2021 pod názvem REAL Wellness: An Alternative to Doctors, Drugs, Disease and Religion – jde o moderní aktualizaci jeho původního díla. Všechny eseje byly vybrány a upraveny z jeho oblíbených článků, které vyšly v téměř devíti stech vydáních REAL Wellness Report, distribuovaných po celém světě od roku 1984. Souhlasila jsem a vybrala si esej s názvem „Týden 17 – Lze wellness měřit? Pokud ne, proč? Pokud ano, jak?“. Níže najdete můj komentář:

Done, měřit wellness – to je výzva na celý život.

Mark Twain prý řekl, že je lepší si poct zasloužit než je jen získat. Tvoje esej naznačuje, že je také lepší wellness skutečně žít než ho jen zkoumat a snažit se změřit. Ale samozřejmě – zasloužit si pocty i je získat, zkoumat, jak wellness měřit, a zároveň ho žít – to se nevylučuje. Naopak, je to možné.

Po deseti letech ve světě knih a odborných článků, kdy jsem toho – víceméně – přečetla opravdu hodně, chápu, jak obtížné je pochopit, co wellness vlastně je nebo by mělo být. Dokud v tom nebude panovat širší shoda, bude se snaha o jeho měření zdát marná.

V dnešním „wellness chaosu“, kdy wellness znamená vše od kočičího krmiva přes kosmetiku až po reality a spa centra a kdy se mluví o průmyslu v hodnotě 4,5 bilionu dolarů, je těžké měřit něco, čemu ani nerozumíme, nebo se na tom neshodneme. Takové pokusy riskují, že vytvoří jen zdání významu – jakousi „Potěmkinovu vesnici“, bez skutečného obsahu.

Jako mladá studentka, nadšená z opravdového významu slova wellness, jak ho popisuješ ty i Jack Travis, jsem výzvu přijala a pustila se do hledání způsobu, jak wellness měřit. Bylo to součástí mé univerzitní cesty. A byla to dlouhá – a místy trochu traumatizující – zkušenost, během níž jsem hledala most mezi naším wellness světem (tedy tím, co považujeme za opravdový přístup) a světem vědy. Stále věřím, že propojení existuje a že se mezera v porozumění postupně zmenšuje – ale pojmy jako rozum, nadšení nebo osobní svoboda se vědeckou metodou měří opravdu těžko.

Úlevu v rychlém, na výzkum orientovaném světě mi přinášejí přístupy jako kvalitativní výzkum, fenomenologie nebo teorie zakotvené ve vnímání a významu, jak jej popisují samotní účastníci.

V těchto přístupech se perspektiva posouvá od výzkumníka k člověku, který odpovídá na otázky. Otázky jako:

• Jak uplatňuješ rozum ve svém každodenním životě?

• V čem zažíváš radost a nadšení?

• Co pro tebe znamená osobní svoboda?

…nám mohou poskytnout alespoň nějaká měřitelná data.

Tímto způsobem lze popsat i skryté nebo dosud nevědomé aspekty wellness – byť mnozí vědci je stále považují za nespolehlivé, nesprávné, nebo dokonce za „voodoo“ (či „woo-doo“).

Ale – když se podíváme na věci z větší perspektivy, na celý komplexní a téměř galaktický rozsah wellness se všemi jeho souvislostmi – s tebou souhlasím:

nevíme, jak wellness měřit. Neumíme to. A možná je to dobře – protože kdybychom to uměli, někteří by si možná mysleli, že už vědí všechno.

A to by byl konec úžasu, zvědavosti a radostného překvapení – a právě ty jsou podle mě nezbytné na cestě k našemu osobnímu, stále znovu hledanému, nejlepšímu možnému stavu skutečného wellness.

(Text vyšel v RWR č. 823 s laskavou jazykovou úpravou a editací od Dona. Díky.)