Hledání wellness po celém světě Jana Stara, 4. květen 2020 Existuje mnoho cest k udržitelnosti, některé kratší, jiné delší. Moje cesta k wellness mě vedla několika kontinenty, stovkami knih a roky výzkumu. Už jsem dorazila do cíle? Jako vysokoškolská studentka tělesné výchovy a poloprofesionální sportovkyně jsem si občas myslela, že zdravému životnímu stylu rozumím, učím se a žiji ho. Měla jsem (více než) dostatek fyzické aktivity, jídelna nabízela průměrně výživná jídla a moje dny byly plné studia, práce na částečný úvazek a každodenních stereotypů života ve městě v srdci Evropy. S pravým významem slova “Wellness” jsem byla seznámena na začátku mého magisterského studia, když jsem byla na semestr v Gerlev Idraetshojskole v Dánsku. Tato internátní škola měla velmi “kreativní” studijní plán naplněný 5-7 hodinami pohybu denně a mnoho hodin dalších, převážně sociálních programů a aktivit. Už dříve jsem slyšela, že Dánsko je údajně jednou z nejšťastnějších zemí. Netušila jsem však, že se škola rozhodla tento fakt převézt do praxe a udělat z nás šťastné studenty. A… mě to nešlo. Bylo těžké neustále hrát hry a bavit se, sedět ve kroužku a mluvit o tom, co cítím, zpívat a být neustále společenská. Nebylo to nic jako můj dospělý život na univerzitě, kde jsem se mohla „jen“ účastnit lekcí, dělat věci a potom jít domů. Tady jsem musela být … radostná. Bylo to v jednom dopoledním semináři, na který si jasně vzpomínám, když se nás ředitel školy zeptal: „Co je to wellness?“ Tato otázka zřejmě změnila můj život. Moje osobní odpověď byla o lázních a masážích, což je typické evropské pojetí tohoto pojmu, ale ten den jsem zjistila, že wellness je spíše o tom, jak žít naše životy s radostí a energií každý den. Zjistila jsem, že wellness je spíše o tom, jak žít naše životy s radostí a energií každý den. Obratem jsem přečetla knihu Wellness Workbook od začátku do konce a zamilovala si ji. Rozhodla jsem se o wellness napsat svoji diplomovou práci, také druhou, a nakonec ji rozšířit na disertační výzkum. To vše se záměrem porozumět konceptu, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela, a který se mi zdál tak vzdálený od životního stylu lidí, které jsem kolem sebe celý život vídala. Milovala jsem wellness myšlenky a po nějaké době jsem pochopila přístup a důvody, proč dánská škola fungovala tak, jak to fungovala. Přesto jsem opouštěla Gerlev s těžkými pocity, ale se silným odhodláním žít dobře a vymyslet způsob, jak toho dosáhnout. Ačkoli moje osobní cesta ke zdraví začala v mysli, to bylo moje tělo, které mi dalo druhou lekci. Byly chvíle, kdy jsem si uvědomovala, že píšu své školní práce o wellness s hlubokým zapálením, ale po hodinách sezení u počítače jsem cítila v zádech silnou bolest. Proto jsem jako sportovně založený člověk tento sedavý stereotyp kompenzovala tím, že jsem šla běhat. V důsledku toho jsem končila v posteli fyzicky vyčerpaná na konci dne. Přesto jsem to milovala. Zdálo se mi, že zvládnu všechna doporučení, jak žít zdravě, všechny úkoly, a k tomu občas cítit i ten nadbytek radosti. Yai! Ale po většinu času bylo mé tělo unavené a neklidné. Netrvalo dlouho a vyrazila jsem do Turecka na další semestr v zahraničí, abych si dopřála prostor pro práci na teoretické části mého výzkumu. Kromě toho jsem v Turecku dostala další životní lekci, vyučovanou praxí. Životní styl v této arabské zemi byl (a stále je) kulturně, sociálně, politicky a duchovně velmi vzdálený tomu, jak lidé žijí ve střední Evropě. Kromě toho, krátce před mým příletem do země vstoupilo Turecko do války se Sýrií a já jsem měl strach, že taková situace ohrozí jednu z mých základních lidských potřeb – potřebu bezpečí, bez které prostě nebudu mít klid. V každé kultuře a každé zemi mají lidé podobné přání. Chtějí žít zdravě, radostně a spokojeně. Představte si moje překvapení, když jsem si uvědomila, že měsíce v Turecku byly těmi nejklidnějšími v mém životě. Pronikla jsem do tajů tradičních tureckých lázní Hamamu, měla jsem čas na pití čaje a čtení budoucnosti z šálku kávy, a s přáteli si pomalu vychutnávala každou chvíli všemi smysly a s vděčností za to, co je teď. Rozhodně jsem nenachodila deset tisíc kroků každý den a jíst pravidelně kebab s ayranem nemusí být příkladem pestré stravy. Na druhou stranu se v Turecku nikdy nejí ve spěchu. Tyto a další detaily tureckého životního stylu udělaly některé hlubší části mě samotné mnohem klidnější a zdravější než kdy předtím. V té době jsem si začala uvědomovat hluboký vliv prostředí na naše zdraví. Z Turecka jsem se přestěhovala do Wisconsinu a tento kulturní posun se vtiskl do mých dní za oceánem a také do výzkumu, který tam začal nabírat konkrétní obrysy. Americký přístup ke zdraví, k životu a k jazyku je totiž skvělým učitelem v konceptualizaci a formulaci témat, která v mé vlastní kultuře často zůstávají nevyslovená, nedůležitá, nebo jen označená jako „divná“ či nevědecká. Témata jako emoce, pocity, potřeby, přesvědčení, vztahy, meditace, ticho, příroda a mnoho dalších najednou mělo v mé práci své místo. Proto jsem nakonec disertaci psala v angličtině. Také jsem z vlastní zkušenosti pochopila, že ačkoli wellness v USA existuje, zkoumá se a žije více než 40 let, pro Američany je stále náročné žít dobře. Nikde to nefunguje samo. A jak to dopadlo? Podařilo se mi najít v Americe své wellness? V rodišti wellness konceptu, se všemi vzácnými knihami v místní knihovně a milujícími hostiteli, kteří mě ubytovali na půl roku u sebe doma? Ano i ne. Výzkum jsem dokončila a dospěla jsem k závěru, že pro americké i české vysokoškolské studenty znamená zdraví fyzickou, duševní, sociální a duchovní pohodu a že nejvíce přehlíženou složkou je naše sociální zdraví. Data podporovala můj osobní závěr. Byla jsem velmi spokojená s výzkumem, ale uvnitř jsem se cítila osamělá na druhém konci planety, daleko od mé rodiny, partnera, přátel, mé vlastní země, kultury, mé budoucnosti. Sbalila jsem tedy všechny své papíry a zamířila zpět domů. Konečně připravena přistát, zakořenit a žít to, co jsem se od světa naučila o zdravém životě. Během své wellness cesty – která je stále nedokončená a pokračuje s každým novým místem, které navštívím – jsem zjistila, že v každé kultuře a každé zemi mají lidé podobné přání. Chtějí žít zdravě, radostně a spokojeně. Každá kultura má své vlastní recepty, jak toho dosáhnout. Každá země má k dispozici různé zdroje, odlišnou historii a mnoho výzev, které musí překonat. Přesto, pokud se lidé kdekoliv na světě cítí dobře, chovají se sami k sobě, ke svým rodinám, svým hostům a světu kolem nich s laskavostí.V tomhle světě bych chtěla žít. Wellness je holistický koncept fungování a prospívání člověka. Český wellness institut definuje wellness jako aktivní způsob života, díky němuž si lidé uvědomují a dělají rozhodnutí, která vedou ke spokojenější, šťastnější a zdravější existenci. Jako takový je koncept využíván v individuální práci i v rodinách, komunitách, na pracovištích a ve firmách, přičemž zahrnuje až celkový blahobyt planety. Metody podpory wellness jsou založeny na principech sebe-determinace, péči zaměřené na člověka, autentických vztazích a spolupráci. Pro další inspiraci nahlédněte do práce Johna Travise, Donalda Ardella, Billa Hettlera nebo Michaela Arloskiho. PÁR OTÁZEK ZÁVĚREM PRO VÁS Vybavíte si 4-5 návyků nebo činností, které dělají vaše dny radostné a spokojené? Zamyslete se nad jednotlivými složkami zdraví - fyzickou, duševní, sociální a duchovní. Která z nich by mohla potřebovat trochu více péče, abyste se cítili dobře? Můžete udělat něco dobrého pro svou rodinu, přátele nebo komunitu? Udělejte to. Tento článek vznikl v rámci projektu Inner Pathways toward Sustainability, který se zabývá různými metodaymi a přístupy, jak přiblížit téma udržitelsnoti skrze vzdělávání. Wellness tam má své místo a pokud byste chtěli o tomto projektu vědět více nebo si přečíst další zajímavé příběhy, kudy se k udržitelnosti dá dostat, navštivte www.innerpathways.eu. Děkujeme programu Erasmus+, který zinančně podpořil toto dvouleté strategiské partnerství.